domácí bylinková bublinková koupel, aneb jak to máme doma s drogerií a kosmetikou

6. března 2017 v 0:51 | lejimada |  domácí drogerie
Doma se snažíme nepoužívat moc drogerie.
Když už, tak nejlépe vlastnoručně vyrobenou, případně nějakou ekologickou kupovanou variantu. Vlasy si umývám převážně jen vodou, ale po třetím porodu mi začaly extrémně padat. Pořídila jsem si bezobalový veganský a super ekologický šampuk od Lush. Krásně voní, dělá hodně hustou pěnu a skoro neubývá. Jsem z něj nadšená. Vlasy už mi taky podrůstají a přestaly padat. Nakolik je to tímto šamponem a nakolik vyrovnáním hormonální hladiny ale nevím :)

Kondicionér nepoužívám. Žádné krémy, emulze, pleťová mléka a podobné podivnosti taky ne. Dělám si do malé skleničky bylinný olej a tím mažu obličej, krk a dekolt. Parfémy a spreje nemáme. Nemaluju se. Děda používá kolínskou po holení a David se raději neholí. Když chci vonět, kápnu si do vlasů kapku vonného olejíčku. Nejčastěji levanduli. Na zbytek těla kokosový olej/konopnou/měsíčkovou mast. Masti dělám doma.

Sprchové gely ani tekutá mýdla nepoužíváme. Máme tuhá bylinková mýdla. Většinou naší vlastní výroby. Občas ale nějaká dostaneme/vyměníme s jinými mýdlaři. Dětem jsem kvůli občasné nutnosti mytí hlavy šamponem pořídila heřmánkový šampon bez parabenů, ekologický, veganský.

Zubní pasty máme ekologické, veganské a netestované na zvířatech. Bez fluoru. Kartáčky používáme bambusové. Když se chci koupat, dělám si buď bylinný odvar a přidávám trochu kokosového oleje a nebo máme doma dělané šumivky. Tímto se dostávám k jádru pudla..tedy k tématu článku a dnešního odpoledne.

Děti by rády pěnu. Ok, ale nenašla jsem nic, co by mi složením vyhovovalo. Na mýdlařských stránkách je k dohledání několik návodů na výrobu tekutého mýdla. Nemám poslední dobou sílu na tvorbu od základu a tak jsem si pořídila 1l mýdlového koncentrátu. K tomu vakuovou sůl a isocil pc. Vonné olejíčky doma máme a byliny taktéž, takže jsme se pustili do práce.

Na zkoušku jsem chtěla udělat jen asi 500ml výsledné pěny.

Vzali jsme cca 400ml heřmánku (nasypali jsme jej do odměrného válce) a zalili stejným množstvím vroucí vody. Nechali jsme ho vychladnout.
Nálev jsme posléze zcedili a odměřili 400ml. Smíchali jsme jej s cca 150ml koncentrátu.

Jířa odměřoval, Madlenka míchala.


Přidali jsme tři kapičky isocilu a asi třicet kapek vonného olejíčku.
Zvolili jsme pomerančovou esenci, která zklidňuje a relaxuje člověka. S heřmánkem se k sobě pěkně hodí.

Tekutina byla opravdu hodně tekutá, vodová.
Přisypali jsme vakuovou sůl (asi 20g) a vše začalo najednou houstnout. Nakonec měla pěna hustotu asi jako řídký pudink.
Přelili jsme do velké lahve s pumpičkou (po nějaké pěně co kdysi dostaly děti jako dárek a doposud používaly ve vaně jako hračku).


Láhev musela být dostatečně popsána (Jířa) a dodekorována (Madla).

Následovalo náročné testování pěnivosti. Jirka umýval odměrný válec a hrnec,


posléze foukal pěnu brčkem.


Madlenka foukala taktéž, ale nezávysle na bratrovi - v koupelně.


Takže vlastně takové nezávyslé testování.
Nakonec jsme napustili vanu a proběhl poslední test kvality.
Maněnka se Štěpánem provedli zkoušku výdrže mýdlových bublin a pěny..



Všechny testy dopadly skvěle.

Takže můžeme směle říct, že máme vlastní bylinkovou pěnu. Děti jsou na ni velmi hrdé. Však je z našeho heřmánku, který mi pomáhaly otrhávat a sušit.
Kdo se pokusil nasušit 1,5l sklenici heřmánku ví, že to žádná rychlovka vážně není.

Naopak výroba bublinek nebyla nikterak složitá, zdlouhavá ani drahá, takže opravdu doporučuji vyzkoušet :)

Loučí se namydlená
L
 

předjaří

3. března 2017 v 13:55 | lejimada
Už je to tady. Každý den popoháním očima rostlinky k růstu. Už mi vykvetly sněženky. Měla jsem radost jako malé dítě, když jsem je uviděla. Závidím všem rašící plevel. To u nás zatím nic. Naše holky (rozuměj slepičky) mají přednost a tak je vypouštím a ony mi to všechno sezobou.

Tak si do žabincového pitíčka (přejmenováno volně dle jedné víly) přihazuju naklíčené mungo, řeřichu a mladý hrách. Už se těším na kopřivy. Opravdu. Každé jarní ráno popíjím mixlé jablíčko, kopřivy a citron. Jinak během dne mixuju co se dá :)


Letos nás zahradnická sezóna nezaskočí. Pěstuji ze semínek jak divá :) Přebytky postupně rozdávám.
Zítra chci přesunout kuřata ke slepičkám (kohoutek Robin je stejně už větší než ostatní dospělé holky) a tak uvolnit skleník. Kuřata nám jej hezky pohnojila a vyzobala škodlivé broučky.
Už se těším na první setí naostro.. Salát a ředkvičky.. No a mám předpěstované kedlubny. Ty už tam za chvilku taky šoupnu... Jen ještě trochu povyrostou. Potom hromadu květáků a okurky a papriky.. Záhonky taky už čekají. Osevní plán mám vpodstatě rozmyšlený. Těším se.

Dneska jsem v ukradené chvilce (Madlenka i Štěpán jsou nemocní a tak musím být s nimi zavřená doma achich ach) ořezala trvalky na bylinkové zahrádce. Teda jen část. Měla jsem jen asi deset minut navíc mezi věšením prádla (ven-hurááá) a řevem probudivšího se chlapečka v postýlce. Takto ho Magdalénka zatím nakreslila.


Potřebovala bych si to u bylinek prokypřit, a dochystat. Krásně se tam daří polykultuře.
Konečně se letos dočkám i divizny. Sama se mi tam vysemenila. Stejně jako bez ve dvoře. TO jsou DARY. Těším se, kde se letos objeví sléz a měsíček a heřmánek.. Všechno jsem si dříve vysela do bylinkové zahrádky a díky větru se mi objevují postupně i všude po zahradě. Stejně tak i máta a brutnák. Ještě mám trochu prázdného místa a tak rozmýšlím co za bylinku mi tam ještě chybí. Snad se mi víc rozroste řepík a levandule. Dobromysl krásně bujela a meduňku s šalvějemi jsem přesadila, tak se jim nové místo snad bude líbit..

Udělala jsem si třetí vyvýšený záhon a tak o něm přemýšlím. Jákým rostlinkám se tam bude asi dařit? Asi tam dám papriky a po plotě nechám lézt ačokču.. a do spodního patra? Asi salát..nebo polníček. Taky lichořeřišnici (*dát pozor na prařeřichořezbáře*) Vedle mám polévkový záhon... letos na něj přidám celer. Hezky mi vzešel ze semínek. Kombinace s pórkem, petrželkama, libečkem, pažitkou a naťovou cibulkou. Na dýňák dám nejdřív špenát a pak hokaida a cukety.


Na políčko čekají brokolice, červená řepa, mangold, mrkev, sladká kukuřice, spousta hrášku, čtyři druhy fazolí, růžičková kapusta (rozhodla jsem se ji akceptovat) a divoká rajčátka. Další tři druhy rajčat budeme mít podél domu v nádobách. Česnek je v hlíně už od listopadu.. Jen brambory budou růst samy. Aby netesknily tolik po společnosti, pokvete kolem nich měsíček. Určitě jsem na spoustu rostlinek zapomněla. Tímto se jim omlouvám..

Taky kytičky a jahody, maliny, rybízy, angrešty, borůvky, a ovocné stromy až začnou kvést a plodit... jak se těším :) A ráda bych osázela truhlíky na oknech. Sunvitálku už jsem nasela a ještě některé kytičky čekají do neděle. To by se jim mělo (podle luny) dařit.

A taky musím rozmyslet pergolu, abychom mohli jíst pohodlně venku. A branku a kuchyni už abychom měli... No a ráda bych nějakou drůbež. Kachny nebo husy asi. (hihi) Kozu/ovce tedy až napřezrok. Jo a taky poletím se Štěpánkem do Estonska. Na chvíli.. Takže zvířecí mláďata až po Estonsku vlastně :)

Mít ruce od hlíny je vážně skvělé. Je to takový můj akumulátor.. když už nemůžu (jo, vážně se to občas stává :D ), tak se tam zregeneruju. A když potřebuji upustit páru, tak se taky něco najde... třeba přenášet kameny po zahradě až do absolutního propocení všeho oděvu a dělat z nich zídky, obruby k vyvýšeným záhonům a nebo skalku. *Nesmím zapomenout na vrbové pruty od Vážky, abych opravila opletení na polévkáči a dýňáku* .. Nebo štípat dříví. To taky pomáhá.

A proč to vlastně všechno píšu? Vlastně jen tak. Z radosti. Jo a taky jsem chtěla napsat něco o půstu. Ale tohle bylo asi víc potřeba.

Děkujme, že se máme tak dobře.
L

indiánské dítě a měšťan (jak říká on)

11. února 2017 v 12:25 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Naše Madlenka. Je to taková východočeská indiánka. No vážně, jsem o tom přesvědčená.

Nepřestává mě překvapovat. Má svůj svět plný kouzel, imaginárních zvířat, skřítků, víl a rostlinek. Sbírá peříčka (jojo, super věc - čmelíky, ptačí chřipka,...) kaminky, klacíky a květiny. Ty si trhá a dává do pokoje. Neustále má plné vázičky, skleničky a vůbec všechno co se dá rostlinami naplnit. Teď v zimě má alespoň sušené listy a momentálně koupené narcisky.


Pomáhá mi všechno pěstovat. Vloni sama vypěstovala tři kila fazolí. Letos už jsme spolu zasely první semínka do misek. Několikrát denně je chodí rosit. Každé ráno vstane a jde pohladit a pozdravit všechny pokojové rostliny. Dnes se radovala, protože brokolice, salát a vistárka nám už vypichují..

I jinak je taková.. čistá. Je opravdu smutná, když na ní někdo zvýší trochu hlas. To vždycky vidím jak je křehká. Tiše pláče. Aby to nikdo neviděl. Když omylem praštila Štěpánka dřevěným hasičským autem, myslela jsem, že se z toho sesype. Nesnáší focení. Nevadí ji to jen odemne. A to jen občas. Musí mít náladu a pak mi to dovolí.. Asi se bojí o tu duši svoji krásnou..

Jo a chodí bosa. Venku i doma. Bačkorky nebačkorky.. jen ve školce na ně přistoupila. My máme doma v zimě celkem chladno. Od noh zvlášť. A tak nosí tenké a na nich ještě pletené ponožky. Víc nic :) A ven teda v zimě nosí boty. Teploučké s ovčím kožíškem.
Já občas vyběhnu bosa i teď. Ve sněhu.. Ale jen na chvilku. Pro radost. Když nesu slepičkáma kuřatům něco z kuchyně, nebo když jdu na kompost. Děti mají legraci z bosých stop ve sněhu.

Už zná spoustu rostlin a učí se poznávat ptáčky. Letos si budeme dělat herbář z naší zahrady. Chci si pořídit lis na rostliny k tomuto účelu..

Třeba se nám podaří zaujmout i brášku.. Tedy toho staršího. To je městský člověk. Líbilo by se mu bydlet v Praze nebo Brně. Rád chodí s tátou do velkých obchodních domů. Miluje všechno nové, čisté a moderní. Nerad se ušpiní. Je rád obklopen technologiemi. Už si vybírá oblečení, literaturu i hudbu.


Spolu budeme cestovat. Chce do Paříže, Londýna, Amsterdamu, na Slovensko. Taky do kina a na koncerty. Ale jen na ty slušňácký trochu. Na punk máme Madlenku :)
Nerad na něco čeká. Miluje kočky a čivavy. Na zahradě je nejčastěji v houpací síti. Má ale moc rád naše slepičky a hlavně tři kuřata. Jeho je největší z nich - kohout. Dal mu jméno Robin. Naučil ho, že mu jde i na ruku. Už je velký jako ostatní slepičky a pořád ho má rád. Těší se na malá kuřátka. Vlastně ho baví veškerá mláďata.. a děti cca do roku života si vyloženě užívá.

U Štěpánka uvidíme.. bude to první čistokrevný vesničan. Narodil se do domečku na vsi. Madlenka žila dva roky v paneláku ještě. Jířa měl trochu nomádské dětství.. takové urbanisticky nomádské. Moc mě ale potěšilo, že tady se mu líbí nejvíc. A to se v jedenácti letech stěhoval už jedenáckrát.
Tady zůstaneme. Jířa už má i svůj strom na zahradě. Všechny naše děti ho mají. Kluci jablůňky a Madlenka třešeň. Já jsem taky jednu jabloň dostala. Davidovi chci taky nějaký pořídit. Potěší ho to. Nesmím zapomenout.

Teď musím jít dodělat oběd. A nasít ačokču a kedlubny do kelímků. Dnes je úplněk a to jsou potom rostlinky silné..

Mějte se krásně..
L


 


už se zase vlníme... na sucho

7. února 2017 v 13:54 | lejimada
Vlna je báječný materiál. Ovečky jsou skvělé. Děti jsou úžasné. Juch juch končím s radováním se.

Madlenka, dcera naše jediná, dítko prostřední a téměř čtyřleté, stále vyrábí. Cokoliv z čehokoliv. Nekecám, vážně. Snažíme se jí to umožňovat a pomáhat objevovat nové techniky. Je celkem zručná (jak jen může milující matka objektivně posoudit). Rozhodla jsem se tedy, že jí ukážu suché plstění.

Zabavila se na celé dopoledne. Nejdříve jsem jí pomohla udělat veverku. Myslela jsem, že to bude stačit, ale potřebovala tvořit sama.Tak jsem ji, za občasného dozoru, nechala s vlnou a jehlou o samotě.

Zatím jsem udělala hovězí vývar, domácí nudle, odendala Štěpána od plstících jehel, dala kynout škvarkové placky pro dědu, vyndala několik smotků vlny Štěpánovi ze všech možnách tělních otvorů (lanolin přece léčí, neasi), dala péct sýrové housky, našla Štěpána pod hromadou česanců, odchytla kočku, která ukradla hromadu načesaného merina pod postýlku, uspala Štěpána (a sundala z něj další várku barvené vlny na plstění) a pomohla Madlence sundat výrobky z podložky. Po vydatné dvacetiminutovce se chlapec vzbudil.

Madlenka uplstila ještě mrak a kytičku. Nutno podotknout, že samotnou plstící jehlou bez rukojeti. Jehlu nezlomila a ani jednou se nepíchla.

A takovouto měla radost..




Je na své výrobky náležitě hrdá. Já na ni taky. Teď si na ně vyrábí krabičku z papíru. Štěpán zas vyrábí dred z jednoho česance. Za mokra. V puse.

Děti a vlna jsou vážně super.

Jdu ochutnat betonové sýrové housky, protože než abych je vyndala z naší milované trouby na dřevo, tak jsem je tam nechala ztvrdnout. Zapomněla jsem přiložit a plech vyndat. Aspoň že kotel nevyhasl, jinak bychom tu ještě zmrzli. Hlavně, že máme uplstíno :)

Mějte se taky krásně jako my..
L

pracovní listy - déšť

3. února 2017 v 18:26 | lejimada |  pracovní listy
Další z pracovních listů lze realizovat různě. Nejjednodušeji to lze asi takto...


A jak docílit efektu sucha pod deštníkem? Přes holčičku nalepíte papírovou lepící pásku (takovou tu, která se používá při malování pokojů). Poté necháte děti vodovkama namalovat déšť.

Někdo vymaluje celou plochu (jako Madlenka :), jiný může malovat celé nebo přerušované čáry. Nejhezčí a pro trochu starší děti (cca základka) asi i nejzábavnější, je nakreslit mraky a z nich rozfoukávat vodovku/inkoust dolů na deštník... po kapkách.
Na pohled je to vážně nejpěknější, ale školkáčům to dělalo trochu problémy.
Po zaschnutí barev pásku opatrně stáhněte a je hotovo :)


Pokud byste chtěli předlohu v plné velikosti vhodné pro tisk, není problém, ráda mejlem zašlu.

Příště něco s laminovačkou :)

L

pracovní listy - počasí

2. února 2017 v 14:13 | lejimada |  pracovní listy
Jak někteří z vás ví, mám extrémně tvořivé dítko. Hodně spolu doma něco vyrábíme, malujeme, stříháme a podobně. K tomu dělám každou středu výtvarné dílny pro děti.. od těch které sotva udrží tužku po předškoláky. Každé úterý mám zase spektrum dětí ve věku školkovém až do devítky na základce. Občas mi tam zavítá i někdo starší/mladší. Velkým pomocníkem mi je pinterest.

Nutnost mě naučila, že si připravuji jednoduché pracovní listy. Ty sebou nosím na každou hodinu. Doma si je nakreslím, na místě nakopíruju. Snažím se, aby se daly využít více způsoby. V tom mi pomáhá hodně Madlenka. Podle složení skupinky dětí se kterými právě pracuji, činnost upravuji.

Občas mě někdo prosí o sdílení listů a nápadů co s nimi. Tak jsem se rozhodla je zveřejnit i tady na blogu. Podotýkám, že nejsem ilustrátorka, výtvarnice a ani profesionál. Nápady jsou posbírané všude možně. Inspiruji se v knihách, u pedagogů, v časopisech a hlavně na internetu. Buďte tedy prosím schovívaví.


Dnes začnu s pracovním listem o počasí. Jsou to dva papíry. Pokud si přejete zaslat obrázek ve velikosti vhodné pro tisk, ráda mejlem pošlu. Jeden (mrak) je základna, ostatní jsou jednoduché obrázky počasí. Děti si vše vymalují, podle vlastních schopností vystříhnou a nalepí. Když jsou obrázky kolem dokola mraku nalepené, můžeme vše zalaminovat. Šipku je nutné zalaminovat zvlášť! Následně ji přiděláme doprostřed výtvoru a používáme jako pomůcku při určování počasí :)


Madlenka má takovéhle výrobky ráda... Ona ovšem něco tvoří i když píšu tento článek... Tohle je její nástěnka a stolek v pokoji...


Girlanda nad postelí je taky veškerých počinů plná...


a tohle je mé dočasné pracovní místo v obýváku...


občas je těžké se se všemi výrobky domů vejít... A hlavně s tím materiálem. Ale to je spíše má zásluha... Už se těším na tu mou slíbenou pracoovnu... Budu mít vše na jednom místě, přehledné a klidně týden roztažené.... Ale až se udělá kuchyně, obývák a chodba... Chápu jasné priority, ale doufám, že do té doby se mi do látek a dalších nasyslených věcí nedají myši/moli/červotoči/děti...

Snad se nápad někomu hodí... Budu přidávat další. Klidně si to tiskněte jako diví, budu ráda. Jen mé pracovní listy nepoužívejte ke komerčním účelům. Já to taky nedělám :)

L

pyžamka a lišky

1. února 2017 v 13:56 | lejimada
Jsem ráda, že ta zima je taková pořádná. Člověka to nutí být víc zahloubán a tvořit.
Jen mě mrzí, že nemám cívky ke kolovrátku.. předla bych. Ale kdo si počká... však ono je to z nějakého důvodu. Jako vždycky.
Tak občas alespoň šiju. A pletu. Teda učím se. Pořád. Fascinuje mě, že někdo mohl něco jako pletení vymyslet. Z nitky umotat cokoliv.. Háčkuju, to jo, ale to je něco jiného... To pletení mi přijde takové víc funkční. Štěpánek už má nákrčník, návleky na nožky a vestičku. Madlenka a Jířa ponožky. Teda Jirkovi je ještě dodělávám, ale nahodila jsem moc tenkou přízy na malé jehlice a tak to vůbec nepřibývá a on má už nohu jak já... Ale budou. V neděli má narozeniny, tak je potřebuju dodělat.
A holčička je teď víc doma a tak taky pořád něco vyrábí.. Maluje, kreslí, stříhá, tiská, lepí... mám co uklízet, aby něco kojeňátko naše milé nesnědlo/nepřečetlo/neznehodnotilo.. Koncem března jí budou už čtyři. Hrozně to letí. Moc ráda ji při tvoření pozoruji. Nakreslila lišku.


Tak jsme k ní ušili polštářek. Ze svetru. Za patnáct ká čé ze sekáče..

.

Madlenka ji má v pokoji. Taky nakreslila pana Radovana.


Žádného neznáme, ale povedl se. A má chobotnici Alexu a medvědičku Flórinku. Jirka hračky ani věci nepojmenovával. Je to pro mě nové, krásné..

Ale zpátky k tomu šití... Našla jsem ještě vyfocené pyžamko. Včetně spací čepičky samozřejmě. Tu nosí i Jirka. Nevím, kde k tomu přišli...

A ještě jednou pýžo v akci...i s aplikovanou čapkou..


Už jsem ušila triko i sobě. Dokonce se mi i líbí a je neskutečně příjemné na nošení. I střih jsem celkem odhadla. Jen je teď v prádle.
Jsou důležitější věci, které mají na vyprání přednost... ob den plínky, na střídačku s ponožkama a spodním prádlem a pak vždycky to co hoří... do školy/školky/práce... takže já občas zjistím, že vážně nemám co na sebe :) Už abych to mohla dávat ven na sluníčko.. třeba i čtyři pračky denně... to byla v létě krása... a jak to vonělo...

Člověk se může pořád na něco těšit... jak je to krásně zařízené... Mějte se krásně.

L

šijí se mnou všichni čerti a já na ně :)

31. ledna 2017 v 8:38 | lejimada |  nerecyklované tvoření
O prázdinách letních jsem dostala overlock.
Před Vánocema jsem jej vytáhla a začala se na něm učit.
Už jsem toho našila celkem dost. Baví mě to. Jen nějak nestíhám dokumentovat. Mám nafocené pouze první kousky.
obrazem


Tohle je úplně první počit na té mašince... Bála jsem se, abych nezničila moc látky a tak jsem tvořila z prostřihů a nejen rukávy jsou z několika dílů...


Není to žádná hitparáda... ale Madlenka ho nosí moc ráda. Jen ji v něm vyfotit... no lehce nemožné, věřte mi :)


Další už si vymyslela holčička sama. Přinesla mi látky na hromádce a tak je takové divočejší. Taky potřebovala kapsy...


No, šiju od oka a tak to bylo složitější vymyslet, ale nakonec se podařilo..


má je tam...


Stále hodně recykluji a opravuji, ale ta dokumentace pokulhává... Alespoň jedno opravené tričko... Vyfocené kvůli holčičce.. Tady ji prostě žeru...


A Štěpánek má několikero přešitého... ale vyfotit ho je jako vyfotit lichožrouta.. Tady alespoň mikina z povzdálí... při mučení sestry.. Madlenka má na sobě recy šaty... ale svetr na nich... ten je ovšem též předělaný... na dírce je naplstěný ptáček.. Z této fotky je to ovšem zcela zřejmé :)


A tady ještě jednou... bez dokumentování oděvů... Čistě pro radost z toho našeho Radovana...


Časem nafotím víc...

Doufám :)

Jo a taky už voláte jaro? Zima je letos vážně krásná, to jako jo, ale už bych hrábla do hlíny... :)

Mějte se krásně.
L

nově..při starém

23. ledna 2017 v 12:14 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Poslední dobou jdu se vším nějak víc do hloubky. Pokouším se dokončovat rozdělané věci a učit se dělat věci víc opravdově a poctivěji. S tím souvisí i absence článků. Stále ještě nejsem rozhodnutá, zda má cenu pokračovat ve psaní a sdílení všeho.

Je pravdou, že další dítko si nárokuje další čas pro sebe. Priority rodiny se trochu mění. Čím dál víc přemýšlíme nad tím, jak zařídit, abychom spolu mohli trávit víc času. A jak být OPRAVDU spolu a ne jen sdílet společný prostor. Snad se nám to daří, i když máme stále velké limity :)


Madlenka začala chodit do školky. Tak dvakrát, třikrát týdně na dopoledne.. když se nám chce :) A Štěpánek asi začne brzy chodit... miláček se v sedmi měsících rozpohyboval na čtyřech a staví se a chodí kolem nábytku.. Neumíme mít statická miminka asi. Musí vše objevovat a na spánek tak také nemá čas :) No a Jířa? Bude mu každým dnem jedenáct. Mění se. Objevuje svět po svém. Zkouší si věci sám a chce cítit jak je důležitý. Užitečný a šikovný. Víc než dřív. Zkouším mu poskytovat víc podmnětů a příležitostí. Občas mě překvapí. Většinou velmi mile :) Jen bojuje s počítačem. Tedy ne on, ale já, protože jsou spolu. Nelíbí se mi to a nemám tolik síly a důslednosti v sobě, abych to ještě více omezila.. Musíme na tom pracovat.

A co jinak? Po osmi letech máme krásnou zimu zase. A Vánoce jsme si moc užili.. a ten advent byl asi nejkrásnější ever. Taky mám nalezenou skvělou přítelkyni ve slečně, které dělám mentorku. Jen nám už brzy odjede. Stihne tu mít ještě výstavu obrazů. Moc se těším na vernisáž..

A letos je rok velkých narozenin.. tatínek 60, můj milý 35, děda 90.. tam to bude nejnáročnější. Budu mu to muset pěkně zorganizovat.. tu oslavu. Jen se musíme propojit v představách. Dědovi ještě nevím čím uděláme radost. Každý den si povídáme a já lovím mezi řádky tužby a nenaplněná přání... Zatím neúspěšně.. Chci mu udělat radost a tak to určitě vymyslím.. Však máme ještě chvilku čas..

A jsem zpět u času. Ten nezastavíme. Tak si z toho hlavně nedělat hlavu. Utrhnout si i trošku sami pro sebe... Čeká mě spousta nepřečtených knih. Jáchym Topol mě opět pohltil... A už teda pletu... když se narodila Madlenka, zařekla jsem se, že se naučím. Ponožky. A co? Už je nosíme... Ale musela jsem si k tomu dojít a trvalo to... chvíli :)

Tak zase příště moji milí... Jestli sem ještě někdo zavítáte..

L

ušito

11. srpna 2016 v 13:48 | lejimada |  recyklace
Ušito. Zní to jako japonské jméno :) Teď mám stroj více než měsíc mimo a tak fotím dodatečně...

Ještě že tak, jinak bych nestíhala zahradu a ty své lásky.. Byli jsme s dětmi na táboře a bylo to bezvadné. I náš dvouměsíční chlap to zvládl. Jsou to naši šikulové.

Hodně mi pomáhají. Včera jsme po návratu sklízeli brokolici, cukety, hokaida, rajčata a kukuřici. Té teda jen trochu, abychom si ji dali vařenou k večeři. Byla bááječná. Miluju naši zahradu. V noci jsem ještě zavařila deset skleniček rajského protlaku a dnes dotrhat švestky a zítra hurá na povidla...


Děti mi otrhaly poslední zbytky heřmánku. Mám už skoro všechny bylinky, které jsem na zimu chtěla nasušit. Na rýmičky jsme připravení :)

A co jsem vlastně šila naposled? Recyklovanou deku pro Štěpánka.


Původně to byla mikina ze sekáče - pro mě.
Ačkoliv to je alpaka mixlá s merinem, tak jsem ji nerada nosila. Dostala tedy novou šanci. Mikinu jsem rozpárala a znovu strojově sešila. V ruce jsem ji potom podšila lněným plátnem a olemovala fleesem z jiné vyřazené mikiny. Je krásně teploučká a ze lněné strany příjemně chladí.

Taky jsem našila výbavičku do porodnice.. trika, tílko, dvoje kalhoty, bačkůrky a čepičky.. Jenže jsem většinu už poslala dál, protože nám chlapeček moc rychle roste... 13cm za dva měsíce :)


Tak jsem stihla vyfotit alespoň toto :) Je pravda, že už mu to už asi taky nebude, protože jsem fotila před čtrnácti dny...

A sobě jsem ušila takovou tašku zbytkovku..


když chodím do pojízdné prodejny pro pečivo :)


Při psaní článku chovám Madlenku na klíně a Štěpánka utěšuji v košíku.
Ještě, že Jirka už nám vyrostl :)
Končím a jdeme na ty švestky a taky na borůvky..

PEACE
L.

Kam dál