ušito

11. srpna 2016 v 13:48 | lejimada |  recyklace
Ušito. Zní to jako japonské jméno :) Teď mám stroj více než měsíc mimo a tak fotím dodatečně...

Ještě že tak, jinak bych nestíhala zahradu a ty své lásky.. Byli jsme s dětmi na táboře a bylo to bezvadné. I náš dvouměsíční chlap to zvládl. Jsou to naši šikulové.

Hodně mi pomáhají. Včera jsme po návratu sklízeli brokolici, cukety, hokaida, rajčata a kukuřici. Té teda jen trochu, abychom si ji dali vařenou k večeři. Byla bááječná. Miluju naši zahradu. V noci jsem ještě zavařila deset skleniček rajského protlaku a dnes dotrhat švestky a zítra hurá na povidla...


Děti mi otrhaly poslední zbytky heřmánku. Mám už skoro všechny bylinky, které jsem na zimu chtěla nasušit. Na rýmičky jsme připravení :)

A co jsem vlastně šila naposled? Recyklovanou deku pro Štěpánka.


Původně to byla mikina ze sekáče - pro mě.
Ačkoliv to je alpaka mixlá s merinem, tak jsem ji nerada nosila. Dostala tedy novou šanci. Mikinu jsem rozpárala a znovu strojově sešila. V ruce jsem ji potom podšila lněným plátnem a olemovala fleesem z jiné vyřazené mikiny. Je krásně teploučká a ze lněné strany příjemně chladí.

Taky jsem našila výbavičku do porodnice.. trika, tílko, dvoje kalhoty, bačkůrky a čepičky.. Jenže jsem většinu už poslala dál, protože nám chlapeček moc rychle roste... 13cm za dva měsíce :)


Tak jsem stihla vyfotit alespoň toto :) Je pravda, že už mu to už asi taky nebude, protože jsem fotila před čtrnácti dny...

A sobě jsem ušila takovou tašku zbytkovku..


když chodím do pojízdné prodejny pro pečivo :)


Při psaní článku chovám Madlenku na klíně a Štěpánka utěšuji v košíku.
Ještě, že Jirka už nám vyrostl :)
Končím a jdeme na ty švestky a taky na borůvky..

PEACE
L.
 

vlníme (se) 1

4. srpna 2016 v 13:59 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Venku je krásně, dozrává spousta plodin a tak trháme, sušíme, zavařujeme, ukládáme a nakládáme. Určitě to znáte. Jen mi přijde, že je to letos všechno nějak dřív než obvykle.

A protože se chystám se všemi třemi dětmi na rodinný tábor, musím všechno stíhat tak nějak na čas. Ale švestku nepřemluvím a tak budu doufat, že vydrží s plody do našeho příjezdu. I když nevím... včera jsem protrhala zralé kousky a bylo jich osm kilo..


Dneska jsem tedy udělala kynuté knedlíky a večer mě čeká zavařit pár sklenic kompotů. Po příjezdu budu dělat povidla. Na ta se vlastně používá ovoce přezrálé, že jo :)

No a do toho všeho mi přijela na návštěvu teta a přivezla mi dlouho slibovanou vlnu. Po jejím odjezdu a prohlédnutí daru jsem jej v duchu označila za téměř danajský.. Vlna z jejich ovcí. Asi deset let stará a uskladněná neuskladněná. Kromě toho, že byla neskutečně špinavá od desetiletého prachu a vlastního snažení oveček, tak půlka byla prolezlá broučky, červy a jejich pozůstatky. Deset let je hold deset let.


Nejdříve jsem to chtěla vzdát a celý 15kg pytel vyhodit. Nakonec jsem se ale dala do náročného probírání. Řekla jsem si, že zpracuji nejdříve půlku. I tak to bylo drsné. Půlka vlny šla na kompost. Zbytek jsem uznala za vyčistitelný a dala se do toho.


Naplnili jsme s dětmi vanu srstí a ručně vybrali viditelné nečistoty.


Napustili jsme první vodu a přidali saponát. Jemně ale důkladně jsme promačkávali a prali. Vybírali jsme nečistoty.


A to samé znovu..


a znovu...


a znovu...


no... nakonec jsme měli šest van, než jsem ji uznala za čistou.
Z půdy jsem snesla drátěný rošt ze staré postýlky a dala jej na vanu. Vlnu jsme s pomocníky opatrně vymačkáním zbavily přebytečné vody a rozprostřeli na rošt.


Vlhkou vlnu jsem postupně kousek po kousku rukama rozvolnila.


Ještě, že na to nejsem sama ..


Konečně to byl uspokojivý pohled :)

Nějak se nám s Madlenkou nechtělo jen čekat až uschne a tak jsme se rozhodly, že vlnu ještě obarvíme. O tom ale zase příště :)

Mám z té naší práce velkou radost. Už se teším až to všechno uschne (teď ji máme na doschnutí venku) a já zkusím něco upříst. Dokonce už mám i představu o tom, jak s výslednou přízí naložím... Ale o tom zase někdy později.

Zatím se mějte krásně a užívejte krásného počasí.

Peace
L

s béčky bez éček a bez palmáče

3. srpna 2016 v 1:50 | lejimada |  bylinky a recepty
Dneska něco z kuchyně. Jsou prázdniny, děti můžou večer koukat na televizi a celkově víc kempíme..

Jířa chtěl večer sledovat film, Madlenka mu pomohla připravit pelech ze spousty dek a polštářů a já nachystala popcorn.


Vzhledem k tomu, že nechci používat mikrovlnku a už pár let bojkotujeme palmový tuk, děláme si pukance doma sami. Co k takovému domácímu popcornu potřebujete?

pukancovou kukuřici (za pár peněz ve zdravé výživě)
máslo
lahůdkové droždí (tibi/ pivovarské)
himalájskou sůl (kdo neřeší, tak může osolit klasickou)

V hrnci s pokličkou rozehřejeme máslo a přidáme kukuřici - tak aby byla po celém dně ale jen v jedné vrstvě.
Zahříváme dokud slyšíme pukání. Ihned při prodloužení intervalů pukání na cca 2-3 vteřiny odstraníme ze zdroje tepla. Necháme chvilku odpočinout a ochutíme trochou soli a větším množstvím lahůdkového droždí.

A máme hotovo.

Jenom prosím nezaměňte droždí lahůdkové za klasické pekařské.. Nejspíš byste si moc nepochutnali :) Jo a asi už vám došlo, že s béčky znamená s vitamíny skupiny B obsaženými v právě zmíněném droždí.

U nás by nikoho nenapadlo, že při sledování televize zvyšují hladinu béček v organismu.. Takováto forma užívání je stejně baví nejvíc.

Tak (si) užívejte taky..

Peace
L
 


po čase..

24. července 2016 v 23:47 | lejimada
Píšu po docela dlouhé době. Vím a netuším, zda mě ještě někdo najde. Teda mé myšlenky. Občas se v nich nenajdu ani já. Dějí se krásné věci pořád. Dějí se i méně krásné občas. Těch hezčích je ale nepoměrně víc. Teď tuplem. Jsem plná hormonů a všech krás.

Konečně předu na vlastním kolovrátku. Zkouším tenkou dvounitku. Rovnou seskávám a drobná klubíčka přetvářím slečně na kapucu s ušima... dle jejího přání. Snad se mi do podzima podaří ji dokončit. Kapuca už je a ještě ty uši. Taky mám už hotového kulicha z úplně prvního předení. Pro náš krásný přírustek.. Je nás zase víc.


Náš malý skřítek spává ve dne ve stoletém koši na prádlo. Na péřovém polštáři po své prababičce. Povlečeném v cejchách různého stáří a původu. Myslím, že ty věci mají svou duši a Štěpán to cítí. Je báječný. Každým dnem se začne smát. Už mu samovolně cukají koutky.
Jak se na to těším.

Užívám si náš velký dům, zahradu i rozšířené mateřství. Jsem vděčná, že můžu kojit a malý krásně roste.
Magdalénka a Jířa přijali nového brášku až nečekaně dobře. Chvílemi mám dojem, že Jirka nepostřehl, že se stalo něco neobvyklého a že těhotenství prožíval snad ještě víc než to, že už máme malého doma :). Funguje s ním naprosto skvěle. Pomáhá mi. Chová, uklidňuje a stará se i o Madlenku ve vypjatějších situacích.


Maněnka je teď kontaktnější než dřív a hrozně rychle vyrostla. Chtěla začít chodit do školky a tak je přihlášená. V září nám to začne. Těší se. Začaly jsme spolu cvičit jógu pro děti. Taky občas cvičím se Štěpánem v šátku. Jde to nečekaně dobře. Moc nás to baví. Je velkou sestrou.


Zahrada krásně plodí, já s naší malou výtvarnicí stále něco tvoříme. Můj milý se o nás stará. Jirka užívá volna. Máme se prostě krásně..

Příště snad něco přínosnějšího. Za tu dobu nečinnosti v blogerském světě mám plnou hlavu toho, co sem dát. Tak uvidíme, zda realizace nebude pokulhávat nad ideou.

Užívejte všeho..

Peace L.




recyklace - z vestičky zástěrka a kalhoty z mikiny

4. října 2015 v 21:45 | lejimada |  recyklace
Po dlouhé době jsem zase zdokumentovala nějaké to recy-šití. To mě stejně baví nejvíc:)

Opět pro Madlenku, páč se pro ní tvoří prostě nejlépe a hlavně jí ani nevadí to všechno nosit :)

Z vyřazené vestičky od sestry jsem jí vytvořila zástěrku na hraní.


Měla jsem už jenom jeden pruh červené látky a akorát mi to vyšlo i na srdíčkovou aplikaci.

Z této červené má naše holčička ušité závěsy, potah na židličce a snímatelný potah na trampolíně.

A ta látka je vlastně taky recy...
Koupila jsem ji v sekáči za 10Kč jako povlak na peřinu :)

Další přešitý kousek oděvu jsou super teplé válecí kalhoty.


Jsou z vyřazené mikiny.

Jířa z ní vyrostl a z rukávů má teď Mančí fleesové tepláčky. Na rukávu byla i kapsička a tak je má rovnou s ní. Se zbytkem mikči mám samozřejmě další plány :)

Hodně teď tvořím.
Prostě už cítím jak se zima blíží.. A líbí se mi to. Jo a na zahradu mám z postele blíže než na záchod.
To je taky paráda :)


Sdílím prostor s rostlinami,


..moc se mi líbí sbírat ořechy z našeho mladého ořešáku..


Jablíčka jsou už očesaná, borůvky taky..


Bylinky už mám taky téměř všechny sklizené.
Nečekaně se mi urodilo brutnáku a tak budeme mít doma všichni radostná srdce..


Už jen pořádně zazimovat sebe i zahradu a užívat si teplo domova.
Doslova.
Konečně totiž topíme.
Teplo je úžasná věc. Znovu jsem se do milého zamilovala, když zprovoznil kotel a domem se rozlilo teplo.
Je to krása.


L.

děkuji

14. září 2015 v 11:34 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Začíná se měnit světlo a rána jsou chladná. Je čas sklízení a vhodná doba na poděkování za všechno co z přírody máme.
Chtěla bych udělat malou podzimní slavnost. Bude... asi v kruhu úzce rodinném, ale bude. Jinak děkuji pořád. V duchu.

Při pohledu na slunečnice, které mě letos moc potěšily svým množstvím..


Za předky, kteří nás ovlivnili a jsem za to vděčná. Našla jsem dětské knihy po babičce..


Jsem vděčná, když vidím to štěstí při hře dětí s novým kotětem..


Jsem šťastná, že si v klidu a teple domova můžeme dát k snídani čaj a nikdo nás při tom nepronásleduje a nemusíme utíkat někam, kde nás ani nechtějí..


Buďme vděční...

L

mozaikové parapety

11. září 2015 v 15:23 | lejimada |  nerecyklované tvoření
Než jsme se nastěhovali, byla potřeba udělat spousta věcí.
Například vyměnit stará okna.
Byla tu krásná špaletová okna. Bohužel absolutně sešlá časem. Však část jich byla skoro sto let stará. No a tak jsme je vyměnili.
Za plasťáky.
Au.
Ale na dřevěná nebyly finance. Na domku toho bylo ještě potřeba udělat hodně. Alespoň tvar jsme zachovali.

No a při jejich výměně vyvstala otázka parapetů. Jsou pěkně hluboké a já bytostně nechtěla takové ty plastové panelákové. Stačí že máme taková okna, že :)

Dřevěné by byly opět velkým zásahem do peněženky (měnili jsme 12 oken) a hlavně by musely být úplně tenoučké, aby se vlezly do vzniklého prostoru. Nechtěli jsme moc bourat. On i tohle byl solidní zásah do domu..

A tak jsem řekla, že je udělám. Z kachlí. Rozbitých. Nechtělo se mi nic kupovat a na tu tvořivou činnost jsem se těšila.

Díky Výměníku ( https://www.facebook.com/groups/831021976913487/) jsem jich sehnala dokonce víc než upotřebím :) No a tak už ze stejné hromádky kachlí mozaikuje ještě jedna milá duše.

Nakoupili jsme jen lepidlo na kachle a spárovací hmotu.

V naší průchozí (jojo, je to sranda - jde se tudy ven, na chodbu i k dětem) ložnici je tento..


U Magdalénky v pokoji..


U Jíři jsou dva. Jeden nezarovnaný..


a druhý již ve větším provozu :)


Pro ilustraci jsem to neodklízela. Ony jsou stejně oba dost podobné :)

V dalších částech nafotím až se můj milý vzbudí po noční...

Mějte se krásně...

L







z nového

5. září 2015 v 1:43 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Už jsme na vsi. Vracíme se zpátky ke kořenům a kruhy se uzavírají. Bydlím o dva domy dále než bydlela moje prabába. Před třemi roky jsem ani nevěděla, že naše ves vůbec stojí.

Je to krásné. Máme zahradu a dům, který zanedlouho oslaví stovku. Stovku po přestavbě z původní stavby :) Před tím byl z vepřovic. Ty ale nikam nezmizely. Děda je všechny použil na dorovnání terénu zahrady. Tak tedy pěstujeme brambory ve zdech tehdejší chalupy. Někdo si pověsil křížek nebo obrázek tam, kde my teď máme mrkev.

V kuchyni sedíme u stolu z období před první republikou a na stropě máme zářivku z osmdesátých let. Problikává. Taky máme krásný sporák na dříví. Normálně se těším na podzim. Budeme v něm topit. Péct a na něm vařit. Je nový a máme z něj obrovskou radost. Už jsme v něm topili, ale jen o víkendu. Pan podzim tu bude co nevidět.

Jířa chodí do nové školy. Co chodí, jezdí. Sám autobusem. Bez zádrhelů. Prozatím. Momentálně jsme už stihli narazit na nedoceněné výtvarné dílo ve škole. Kreslili jiřiny. On byl nadmíru spokojen. Ona nikolivěk :)

Něco stíháme víc, něco ne. Parapety máme hotové, podlahy a pokojíčky dětí též. Okna jsem ještě neumyla (je na nich ještě zaschlá omítka a už i barva z malování) ale dveře mezi pokojema dnes ano. A taky záchod a zásuvky s vypínačema.
Řepu jsem sklidila, je už s bramborama ve sklepě. Mrkev a kedlubny ještě čekají. Jablka propadávají, ale suším je na křížaly, tak to neva. Budou i k uskladnění. Bylinky mě letos těší a první vyvýšený záhon je už taky v provozu.

Jen to budeme trochu muset podivočet. Máme tu zahradu na můj vkus moc kulturní :)

Ale hlavně se z ničeho nezbláznit...

Tuhle krásu mi Jířa vytvořil v telefonu. Ještě že ho mám.

L



Májové...

5. května 2015 v 22:05 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Povídání.
Nikoli kotě. To budeme taky potřebovat. Ale v září. To jsem zvědavá kde ho seženeme... :)

Co teď tvořím?

Momentálně šiji plstěné potraviny. Pro neteř k narozeninám.


Na obrázku jsou jedny z prvních... předloňské :) Stále mě totiž zlobí foťák.

Do toho už jsem převzala tu výtvarku pro prcky a tak brouzdám po internetech :) a sosám inspiraci.

Na domečku jsem se konečně opřela do práce na parapetech. Dělám na každý mozaiku z rozmlácených kachlí...
O prodlouženém víkendu jsem dokončila tři.

Byl to super pocit, páč to nejsou zrovna drobečkové :) Jakmile rozchodím foťák, udělám článek speciálně o nich... Pokud se přemůžu, tak mám v plánu i fotonávod :)

No a taky jsem plná dojmů z čerstvě navštíveného workshopu. O zpracování vlny a předení... Jsem neskutečně načnutá a pokukuji po kolovrátku.. No, jakmile se přestěhujeme, jdu do něj. Už mám domluvený i individuální kurz s jednou moc milou paní..


Tady je moje ruka. A dost zacuchaná příze :) Ale nikdo učený z nebe nespadl, že :)

Jo a zítra mám další vaření s dětmi ze sociálně vyloučené lokality. Minule jsem byla dost v šoku, když jsem zjistila, že spousta jich neviděla dělat polévku jinak než z pytlíku...


A to jsou děti od osmi do osmnácti..
Už se na ně těším.

A dopoledne ještě workshop pro mne... pečení z kvásku. Můj mi odešel do kváskového nebe a tak si přinesu od krásné a milé lektorky, kromě nových poznatků, i nový kvásek..

Je paráda, když můžu dělat věci, které mají smysl...

L

kcw aneb šiju

22. dubna 2015 v 0:39 | lejimada |  nerecyklované tvoření
Poslední dobou pořád něco tvořím. Je pravda, že okolí se nad tím už ani nepozastavuje :)

Měla jsem kurz na pletení ošatek ze sena a tam si trochu odrovnala ruce... Tím jsem si naordinovala klid od háčkování... tedy až poté, co jsem dodělala králíčka.

Došila jsem několik restů, srovnala si část látek (jarní úklid asi :) ) a na internetu našla několik online kurzů o šití. Tak jsem tedy začala trochu "studovat" a šít v angličtině.

Mám sešit a šiju úkoly. Baví mě to a naštěstí si termíny můžu určovat sama. Musím u toho po nocích dělat spoustu dalších věcí. Dočetla jsem své dvě narozeninové knihy například (Zima se blíží...).

Dneska jsem ušila kalhoty pro kamarádku, na které mi dala látku v listopadu. Taky dárečky pro v dubnu narozené přátele... No a nakonec jsem se přihlásila kcw výzvy...


No a tak každý večer minimálně hodinu šiju pro děti mé milované. Téma je WILD THINGS. Už mám hotovou sukni a v plánu zástěrku a bačkory..

Taky tu mám tašku věcí na vyspravení... to budu dělat až po výzvě..
Ale med, který jsem za to dostala si už užívám.. Takže se budu muset do oprav pustit co nejdříve.
Do toho mám šít nějaké kostýmy na vystoupení pro taneční obor (ani jedno dítě mi tam netančí) a psala mi další paní s věcmi na opravu.

Ve dne s dětmi, dědou, dvěmi domácnostmi, zahradou a sem tam nějakým kurzem a v noci s mužem, knihou a šicím strojem. Ne nutně v tomto pořadí.

Přemýšlím, kdy se mi podaří do denního programu zařadit spánek :)

Jo a budeme mít konečně slepičky... o víkendu jim nachystáme domeček a v úterý se mají holky nastěhovat. Moc se na ně těším a celá rodina už vymýšlí jména :)


Že jsou krásné :)

L

Kam dál