indiánské dítě a měšťan (jak říká on)

11. února 2017 v 12:25 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Naše Madlenka. Je to taková východočeská indiánka. No vážně, jsem o tom přesvědčená.

Nepřestává mě překvapovat. Má svůj svět plný kouzel, imaginárních zvířat, skřítků, víl a rostlinek. Sbírá peříčka (jojo, super věc - čmelíky, ptačí chřipka,...) kaminky, klacíky a květiny. Ty si trhá a dává do pokoje. Neustále má plné vázičky, skleničky a vůbec všechno co se dá rostlinami naplnit. Teď v zimě má alespoň sušené listy a momentálně koupené narcisky.


Pomáhá mi všechno pěstovat. Vloni sama vypěstovala tři kila fazolí. Letos už jsme spolu zasely první semínka do misek. Několikrát denně je chodí rosit. Každé ráno vstane a jde pohladit a pozdravit všechny pokojové rostliny. Dnes se radovala, protože brokolice, salát a vistárka nám už vypichují..

I jinak je taková.. čistá. Je opravdu smutná, když na ní někdo zvýší trochu hlas. To vždycky vidím jak je křehká. Tiše pláče. Aby to nikdo neviděl. Když omylem praštila Štěpánka dřevěným hasičským autem, myslela jsem, že se z toho sesype. Nesnáší focení. Nevadí ji to jen odemne. A to jen občas. Musí mít náladu a pak mi to dovolí.. Asi se bojí o tu duši svoji krásnou..

Jo a chodí bosa. Venku i doma. Bačkorky nebačkorky.. jen ve školce na ně přistoupila. My máme doma v zimě celkem chladno. Od noh zvlášť. A tak nosí tenké a na nich ještě pletené ponožky. Víc nic :) A ven teda v zimě nosí boty. Teploučké s ovčím kožíškem.
Já občas vyběhnu bosa i teď. Ve sněhu.. Ale jen na chvilku. Pro radost. Když nesu slepičkáma kuřatům něco z kuchyně, nebo když jdu na kompost. Děti mají legraci z bosých stop ve sněhu.

Už zná spoustu rostlin a učí se poznávat ptáčky. Letos si budeme dělat herbář z naší zahrady. Chci si pořídit lis na rostliny k tomuto účelu..

Třeba se nám podaří zaujmout i brášku.. Tedy toho staršího. To je městský člověk. Líbilo by se mu bydlet v Praze nebo Brně. Rád chodí s tátou do velkých obchodních domů. Miluje všechno nové, čisté a moderní. Nerad se ušpiní. Je rád obklopen technologiemi. Už si vybírá oblečení, literaturu i hudbu.


Spolu budeme cestovat. Chce do Paříže, Londýna, Amsterdamu, na Slovensko. Taky do kina a na koncerty. Ale jen na ty slušňácký trochu. Na punk máme Madlenku :)
Nerad na něco čeká. Miluje kočky a čivavy. Na zahradě je nejčastěji v houpací síti. Má ale moc rád naše slepičky a hlavně tři kuřata. Jeho je největší z nich - kohout. Dal mu jméno Robin. Naučil ho, že mu jde i na ruku. Už je velký jako ostatní slepičky a pořád ho má rád. Těší se na malá kuřátka. Vlastně ho baví veškerá mláďata.. a děti cca do roku života si vyloženě užívá.

U Štěpánka uvidíme.. bude to první čistokrevný vesničan. Narodil se do domečku na vsi. Madlenka žila dva roky v paneláku ještě. Jířa měl trochu nomádské dětství.. takové urbanisticky nomádské. Moc mě ale potěšilo, že tady se mu líbí nejvíc. A to se v jedenácti letech stěhoval už jedenáckrát.
Tady zůstaneme. Jířa už má i svůj strom na zahradě. Všechny naše děti ho mají. Kluci jablůňky a Madlenka třešeň. Já jsem taky jednu jabloň dostala. Davidovi chci taky nějaký pořídit. Potěší ho to. Nesmím zapomenout.

Teď musím jít dodělat oběd. A nasít ačokču a kedlubny do kelímků. Dnes je úplněk a to jsou potom rostlinky silné..

Mějte se krásně..
L


 

už se zase vlníme... na sucho

7. února 2017 v 13:54 | lejimada
Vlna je báječný materiál. Ovečky jsou skvělé. Děti jsou úžasné. Juch juch končím s radováním se.

Madlenka, dcera naše jediná, dítko prostřední a téměř čtyřleté, stále vyrábí. Cokoliv z čehokoliv. Nekecám, vážně. Snažíme se jí to umožňovat a pomáhat objevovat nové techniky. Je celkem zručná (jak jen může milující matka objektivně posoudit). Rozhodla jsem se tedy, že jí ukážu suché plstění.

Zabavila se na celé dopoledne. Nejdříve jsem jí pomohla udělat veverku. Myslela jsem, že to bude stačit, ale potřebovala tvořit sama.Tak jsem ji, za občasného dozoru, nechala s vlnou a jehlou o samotě.

Zatím jsem udělala hovězí vývar, domácí nudle, odendala Štěpána od plstících jehel, dala kynout škvarkové placky pro dědu, vyndala několik smotků vlny Štěpánovi ze všech možnách tělních otvorů (lanolin přece léčí, neasi), dala péct sýrové housky, našla Štěpána pod hromadou česanců, odchytla kočku, která ukradla hromadu načesaného merina pod postýlku, uspala Štěpána (a sundala z něj další várku barvené vlny na plstění) a pomohla Madlence sundat výrobky z podložky. Po vydatné dvacetiminutovce se chlapec vzbudil.

Madlenka uplstila ještě mrak a kytičku. Nutno podotknout, že samotnou plstící jehlou bez rukojeti. Jehlu nezlomila a ani jednou se nepíchla.

A takovouto měla radost..




Je na své výrobky náležitě hrdá. Já na ni taky. Teď si na ně vyrábí krabičku z papíru. Štěpán zas vyrábí dred z jednoho česance. Za mokra. V puse.

Děti a vlna jsou vážně super.

Jdu ochutnat betonové sýrové housky, protože než abych je vyndala z naší milované trouby na dřevo, tak jsem je tam nechala ztvrdnout. Zapomněla jsem přiložit a plech vyndat. Aspoň že kotel nevyhasl, jinak bychom tu ještě zmrzli. Hlavně, že máme uplstíno :)

Mějte se taky krásně jako my..
L

pracovní listy - déšť

3. února 2017 v 18:26 | lejimada |  pracovní listy
Další z pracovních listů lze realizovat různě. Nejjednodušeji to lze asi takto...


A jak docílit efektu sucha pod deštníkem? Přes holčičku nalepíte papírovou lepící pásku (takovou tu, která se používá při malování pokojů). Poté necháte děti vodovkama namalovat déšť.

Někdo vymaluje celou plochu (jako Madlenka :), jiný může malovat celé nebo přerušované čáry. Nejhezčí a pro trochu starší děti (cca základka) asi i nejzábavnější, je nakreslit mraky a z nich rozfoukávat vodovku/inkoust dolů na deštník... po kapkách.
Na pohled je to vážně nejpěknější, ale školkáčům to dělalo trochu problémy.
Po zaschnutí barev pásku opatrně stáhněte a je hotovo :)


Pokud byste chtěli předlohu v plné velikosti vhodné pro tisk, není problém, ráda mejlem zašlu.

Příště něco s laminovačkou :)

L
 


pracovní listy - počasí

2. února 2017 v 14:13 | lejimada |  pracovní listy
Jak někteří z vás ví, mám extrémně tvořivé dítko. Hodně spolu doma něco vyrábíme, malujeme, stříháme a podobně. K tomu dělám každou středu výtvarné dílny pro děti.. od těch které sotva udrží tužku po předškoláky. Každé úterý mám zase spektrum dětí ve věku školkovém až do devítky na základce. Občas mi tam zavítá i někdo starší/mladší. Velkým pomocníkem mi je pinterest.

Nutnost mě naučila, že si připravuji jednoduché pracovní listy. Ty sebou nosím na každou hodinu. Doma si je nakreslím, na místě nakopíruju. Snažím se, aby se daly využít více způsoby. V tom mi pomáhá hodně Madlenka. Podle složení skupinky dětí se kterými právě pracuji, činnost upravuji.

Občas mě někdo prosí o sdílení listů a nápadů co s nimi. Tak jsem se rozhodla je zveřejnit i tady na blogu. Podotýkám, že nejsem ilustrátorka, výtvarnice a ani profesionál. Nápady jsou posbírané všude možně. Inspiruji se v knihách, u pedagogů, v časopisech a hlavně na internetu. Buďte tedy prosím schovívaví.


Dnes začnu s pracovním listem o počasí. Jsou to dva papíry. Pokud si přejete zaslat obrázek ve velikosti vhodné pro tisk, ráda mejlem pošlu. Jeden (mrak) je základna, ostatní jsou jednoduché obrázky počasí. Děti si vše vymalují, podle vlastních schopností vystříhnou a nalepí. Když jsou obrázky kolem dokola mraku nalepené, můžeme vše zalaminovat. Šipku je nutné zalaminovat zvlášť! Následně ji přiděláme doprostřed výtvoru a používáme jako pomůcku při určování počasí :)


Madlenka má takovéhle výrobky ráda... Ona ovšem něco tvoří i když píšu tento článek... Tohle je její nástěnka a stolek v pokoji...


Girlanda nad postelí je taky veškerých počinů plná...


a tohle je mé dočasné pracovní místo v obýváku...


občas je těžké se se všemi výrobky domů vejít... A hlavně s tím materiálem. Ale to je spíše má zásluha... Už se těším na tu mou slíbenou pracoovnu... Budu mít vše na jednom místě, přehledné a klidně týden roztažené.... Ale až se udělá kuchyně, obývák a chodba... Chápu jasné priority, ale doufám, že do té doby se mi do látek a dalších nasyslených věcí nedají myši/moli/červotoči/děti...

Snad se nápad někomu hodí... Budu přidávat další. Klidně si to tiskněte jako diví, budu ráda. Jen mé pracovní listy nepoužívejte ke komerčním účelům. Já to taky nedělám :)

L

pyžamka a lišky

1. února 2017 v 13:56 | lejimada
Jsem ráda, že ta zima je taková pořádná. Člověka to nutí být víc zahloubán a tvořit.
Jen mě mrzí, že nemám cívky ke kolovrátku.. předla bych. Ale kdo si počká... však ono je to z nějakého důvodu. Jako vždycky.
Tak občas alespoň šiju. A pletu. Teda učím se. Pořád. Fascinuje mě, že někdo mohl něco jako pletení vymyslet. Z nitky umotat cokoliv.. Háčkuju, to jo, ale to je něco jiného... To pletení mi přijde takové víc funkční. Štěpánek už má nákrčník, návleky na nožky a vestičku. Madlenka a Jířa ponožky. Teda Jirkovi je ještě dodělávám, ale nahodila jsem moc tenkou přízy na malé jehlice a tak to vůbec nepřibývá a on má už nohu jak já... Ale budou. V neděli má narozeniny, tak je potřebuju dodělat.
A holčička je teď víc doma a tak taky pořád něco vyrábí.. Maluje, kreslí, stříhá, tiská, lepí... mám co uklízet, aby něco kojeňátko naše milé nesnědlo/nepřečetlo/neznehodnotilo.. Koncem března jí budou už čtyři. Hrozně to letí. Moc ráda ji při tvoření pozoruji. Nakreslila lišku.


Tak jsme k ní ušili polštářek. Ze svetru. Za patnáct ká čé ze sekáče..

.

Madlenka ji má v pokoji. Taky nakreslila pana Radovana.


Žádného neznáme, ale povedl se. A má chobotnici Alexu a medvědičku Flórinku. Jirka hračky ani věci nepojmenovával. Je to pro mě nové, krásné..

Ale zpátky k tomu šití... Našla jsem ještě vyfocené pyžamko. Včetně spací čepičky samozřejmě. Tu nosí i Jirka. Nevím, kde k tomu přišli...

A ještě jednou pýžo v akci...i s aplikovanou čapkou..


Už jsem ušila triko i sobě. Dokonce se mi i líbí a je neskutečně příjemné na nošení. I střih jsem celkem odhadla. Jen je teď v prádle.
Jsou důležitější věci, které mají na vyprání přednost... ob den plínky, na střídačku s ponožkama a spodním prádlem a pak vždycky to co hoří... do školy/školky/práce... takže já občas zjistím, že vážně nemám co na sebe :) Už abych to mohla dávat ven na sluníčko.. třeba i čtyři pračky denně... to byla v létě krása... a jak to vonělo...

Člověk se může pořád na něco těšit... jak je to krásně zařízené... Mějte se krásně.

L

šijí se mnou všichni čerti a já na ně :)

31. ledna 2017 v 8:38 | lejimada |  nerecyklované tvoření
O prázdinách letních jsem dostala overlock.
Před Vánocema jsem jej vytáhla a začala se na něm učit.
Už jsem toho našila celkem dost. Baví mě to. Jen nějak nestíhám dokumentovat. Mám nafocené pouze první kousky.
obrazem


Tohle je úplně první počit na té mašince... Bála jsem se, abych nezničila moc látky a tak jsem tvořila z prostřihů a nejen rukávy jsou z několika dílů...


Není to žádná hitparáda... ale Madlenka ho nosí moc ráda. Jen ji v něm vyfotit... no lehce nemožné, věřte mi :)


Další už si vymyslela holčička sama. Přinesla mi látky na hromádce a tak je takové divočejší. Taky potřebovala kapsy...


No, šiju od oka a tak to bylo složitější vymyslet, ale nakonec se podařilo..


má je tam...


Stále hodně recykluji a opravuji, ale ta dokumentace pokulhává... Alespoň jedno opravené tričko... Vyfocené kvůli holčičce.. Tady ji prostě žeru...


A Štěpánek má několikero přešitého... ale vyfotit ho je jako vyfotit lichožrouta.. Tady alespoň mikina z povzdálí... při mučení sestry.. Madlenka má na sobě recy šaty... ale svetr na nich... ten je ovšem též předělaný... na dírce je naplstěný ptáček.. Z této fotky je to ovšem zcela zřejmé :)


A tady ještě jednou... bez dokumentování oděvů... Čistě pro radost z toho našeho Radovana...


Časem nafotím víc...

Doufám :)

Jo a taky už voláte jaro? Zima je letos vážně krásná, to jako jo, ale už bych hrábla do hlíny... :)

Mějte se krásně.
L

nově..při starém

23. ledna 2017 v 12:14 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Poslední dobou jdu se vším nějak víc do hloubky. Pokouším se dokončovat rozdělané věci a učit se dělat věci víc opravdově a poctivěji. S tím souvisí i absence článků. Stále ještě nejsem rozhodnutá, zda má cenu pokračovat ve psaní a sdílení všeho.

Je pravdou, že další dítko si nárokuje další čas pro sebe. Priority rodiny se trochu mění. Čím dál víc přemýšlíme nad tím, jak zařídit, abychom spolu mohli trávit víc času. A jak být OPRAVDU spolu a ne jen sdílet společný prostor. Snad se nám to daří, i když máme stále velké limity :)


Madlenka začala chodit do školky. Tak dvakrát, třikrát týdně na dopoledne.. když se nám chce :) A Štěpánek asi začne brzy chodit... miláček se v sedmi měsících rozpohyboval na čtyřech a staví se a chodí kolem nábytku.. Neumíme mít statická miminka asi. Musí vše objevovat a na spánek tak také nemá čas :) No a Jířa? Bude mu každým dnem jedenáct. Mění se. Objevuje svět po svém. Zkouší si věci sám a chce cítit jak je důležitý. Užitečný a šikovný. Víc než dřív. Zkouším mu poskytovat víc podmnětů a příležitostí. Občas mě překvapí. Většinou velmi mile :) Jen bojuje s počítačem. Tedy ne on, ale já, protože jsou spolu. Nelíbí se mi to a nemám tolik síly a důslednosti v sobě, abych to ještě více omezila.. Musíme na tom pracovat.

A co jinak? Po osmi letech máme krásnou zimu zase. A Vánoce jsme si moc užili.. a ten advent byl asi nejkrásnější ever. Taky mám nalezenou skvělou přítelkyni ve slečně, které dělám mentorku. Jen nám už brzy odjede. Stihne tu mít ještě výstavu obrazů. Moc se těším na vernisáž..

A letos je rok velkých narozenin.. tatínek 60, můj milý 35, děda 90.. tam to bude nejnáročnější. Budu mu to muset pěkně zorganizovat.. tu oslavu. Jen se musíme propojit v představách. Dědovi ještě nevím čím uděláme radost. Každý den si povídáme a já lovím mezi řádky tužby a nenaplněná přání... Zatím neúspěšně.. Chci mu udělat radost a tak to určitě vymyslím.. Však máme ještě chvilku čas..

A jsem zpět u času. Ten nezastavíme. Tak si z toho hlavně nedělat hlavu. Utrhnout si i trošku sami pro sebe... Čeká mě spousta nepřečtených knih. Jáchym Topol mě opět pohltil... A už teda pletu... když se narodila Madlenka, zařekla jsem se, že se naučím. Ponožky. A co? Už je nosíme... Ale musela jsem si k tomu dojít a trvalo to... chvíli :)

Tak zase příště moji milí... Jestli sem ještě někdo zavítáte..

L

ušito

11. srpna 2016 v 13:48 | lejimada |  recyklace
Ušito. Zní to jako japonské jméno :) Teď mám stroj více než měsíc mimo a tak fotím dodatečně...

Ještě že tak, jinak bych nestíhala zahradu a ty své lásky.. Byli jsme s dětmi na táboře a bylo to bezvadné. I náš dvouměsíční chlap to zvládl. Jsou to naši šikulové.

Hodně mi pomáhají. Včera jsme po návratu sklízeli brokolici, cukety, hokaida, rajčata a kukuřici. Té teda jen trochu, abychom si ji dali vařenou k večeři. Byla bááječná. Miluju naši zahradu. V noci jsem ještě zavařila deset skleniček rajského protlaku a dnes dotrhat švestky a zítra hurá na povidla...


Děti mi otrhaly poslední zbytky heřmánku. Mám už skoro všechny bylinky, které jsem na zimu chtěla nasušit. Na rýmičky jsme připravení :)

A co jsem vlastně šila naposled? Recyklovanou deku pro Štěpánka.


Původně to byla mikina ze sekáče - pro mě.
Ačkoliv to je alpaka mixlá s merinem, tak jsem ji nerada nosila. Dostala tedy novou šanci. Mikinu jsem rozpárala a znovu strojově sešila. V ruce jsem ji potom podšila lněným plátnem a olemovala fleesem z jiné vyřazené mikiny. Je krásně teploučká a ze lněné strany příjemně chladí.

Taky jsem našila výbavičku do porodnice.. trika, tílko, dvoje kalhoty, bačkůrky a čepičky.. Jenže jsem většinu už poslala dál, protože nám chlapeček moc rychle roste... 13cm za dva měsíce :)


Tak jsem stihla vyfotit alespoň toto :) Je pravda, že už mu to už asi taky nebude, protože jsem fotila před čtrnácti dny...

A sobě jsem ušila takovou tašku zbytkovku..


když chodím do pojízdné prodejny pro pečivo :)


Při psaní článku chovám Madlenku na klíně a Štěpánka utěšuji v košíku.
Ještě, že Jirka už nám vyrostl :)
Končím a jdeme na ty švestky a taky na borůvky..

PEACE
L.

vlníme (se) 1

4. srpna 2016 v 13:59 | lejimada |  co se jinam nevešlo
Venku je krásně, dozrává spousta plodin a tak trháme, sušíme, zavařujeme, ukládáme a nakládáme. Určitě to znáte. Jen mi přijde, že je to letos všechno nějak dřív než obvykle.

A protože se chystám se všemi třemi dětmi na rodinný tábor, musím všechno stíhat tak nějak na čas. Ale švestku nepřemluvím a tak budu doufat, že vydrží s plody do našeho příjezdu. I když nevím... včera jsem protrhala zralé kousky a bylo jich osm kilo..


Dneska jsem tedy udělala kynuté knedlíky a večer mě čeká zavařit pár sklenic kompotů. Po příjezdu budu dělat povidla. Na ta se vlastně používá ovoce přezrálé, že jo :)

No a do toho všeho mi přijela na návštěvu teta a přivezla mi dlouho slibovanou vlnu. Po jejím odjezdu a prohlédnutí daru jsem jej v duchu označila za téměř danajský.. Vlna z jejich ovcí. Asi deset let stará a uskladněná neuskladněná. Kromě toho, že byla neskutečně špinavá od desetiletého prachu a vlastního snažení oveček, tak půlka byla prolezlá broučky, červy a jejich pozůstatky. Deset let je hold deset let.


Nejdříve jsem to chtěla vzdát a celý 15kg pytel vyhodit. Nakonec jsem se ale dala do náročného probírání. Řekla jsem si, že zpracuji nejdříve půlku. I tak to bylo drsné. Půlka vlny šla na kompost. Zbytek jsem uznala za vyčistitelný a dala se do toho.


Naplnili jsme s dětmi vanu srstí a ručně vybrali viditelné nečistoty.


Napustili jsme první vodu a přidali saponát. Jemně ale důkladně jsme promačkávali a prali. Vybírali jsme nečistoty.


A to samé znovu..


a znovu...


a znovu...


no... nakonec jsme měli šest van, než jsem ji uznala za čistou.
Z půdy jsem snesla drátěný rošt ze staré postýlky a dala jej na vanu. Vlnu jsme s pomocníky opatrně vymačkáním zbavily přebytečné vody a rozprostřeli na rošt.


Vlhkou vlnu jsem postupně kousek po kousku rukama rozvolnila.


Ještě, že na to nejsem sama ..


Konečně to byl uspokojivý pohled :)

Nějak se nám s Madlenkou nechtělo jen čekat až uschne a tak jsme se rozhodly, že vlnu ještě obarvíme. O tom ale zase příště :)

Mám z té naší práce velkou radost. Už se teším až to všechno uschne (teď ji máme na doschnutí venku) a já zkusím něco upříst. Dokonce už mám i představu o tom, jak s výslednou přízí naložím... Ale o tom zase někdy později.

Zatím se mějte krásně a užívejte krásného počasí.

Peace
L

s béčky bez éček a bez palmáče

3. srpna 2016 v 1:50 | lejimada |  bylinky a recepty
Dneska něco z kuchyně. Jsou prázdniny, děti můžou večer koukat na televizi a celkově víc kempíme..

Jířa chtěl večer sledovat film, Madlenka mu pomohla připravit pelech ze spousty dek a polštářů a já nachystala popcorn.


Vzhledem k tomu, že nechci používat mikrovlnku a už pár let bojkotujeme palmový tuk, děláme si pukance doma sami. Co k takovému domácímu popcornu potřebujete?

pukancovou kukuřici (za pár peněz ve zdravé výživě)
máslo
lahůdkové droždí (tibi/ pivovarské)
himalájskou sůl (kdo neřeší, tak může osolit klasickou)

V hrnci s pokličkou rozehřejeme máslo a přidáme kukuřici - tak aby byla po celém dně ale jen v jedné vrstvě.
Zahříváme dokud slyšíme pukání. Ihned při prodloužení intervalů pukání na cca 2-3 vteřiny odstraníme ze zdroje tepla. Necháme chvilku odpočinout a ochutíme trochou soli a větším množstvím lahůdkového droždí.

A máme hotovo.

Jenom prosím nezaměňte droždí lahůdkové za klasické pekařské.. Nejspíš byste si moc nepochutnali :) Jo a asi už vám došlo, že s béčky znamená s vitamíny skupiny B obsaženými v právě zmíněném droždí.

U nás by nikoho nenapadlo, že při sledování televize zvyšují hladinu béček v organismu.. Takováto forma užívání je stejně baví nejvíc.

Tak (si) užívejte taky..

Peace
L

Kam dál